Štěpán Hovorka byl dne 1. prosince 1949 zastřelen během zátahu Státní bezpečnosti v blízkosti prozrazené mrtvé schránky v Pečkách na Kolínsku. „Hovorka se zatčení bránil se zbraní v ruce. V přestřelce byl několikrát zasažen a zemřel v důsledku průstřelu břišní aorty. Nalezeno u něj bylo množství zpravodajských zpráv, které chtěl prostřednictvím kurýra poslat do Německa. Jeho tělo bylo převezeno do márnice na pečeckém hřbitově, ztotožněn ale byl až po několika dnech. Dne 17. prosince 1949 byl pochován do neoznačeného hrobu na pečeckém hřbitově,“ uvádí historik Ústavu pro studium totalitních režimů Mgr. Michal Louč, který se jeho osudem dlouhodobě zabývá.

Štěpán Hovorka se narodil v roce 1898 v Pečkách. Po první světové válce bojoval v maďarsko-československé válce a svůj další život zasvětil armádě. V roce 1938 se s manželkou Evženií a dvěma dcerami přestěhoval do Zlína. Za druhé světové války se připojil ke druhému odboji. Byl členem brněnské skupiny kapitána Mědílka z Brna a 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Podílel se též na osvobození Zlína. Pro člověka, který své vojenské povolání vnímal jako službu vlasti, bylo zapojení do protikomunistického odboje přirozeným pokračováním jeho vlasteneckých aktivit z dob druhé světové války. „Nebojím se jich, ale boj s nimi nevzdám. Jsem přesvědčen, že se brzy dočkáme plné naší svobody a že si ještě užijeme lepších časů,“ napsal svému příteli Vojtěchu Kabelkovi ze Zlína.

Hovorka se napojil na zpravodajského kurýra Štěpána Gavendu, vybudoval několik mrtvých schránek sloužících k předávání informací a dokázal obstarat i finanční podporu a několik zbraní s náboji. Gavendova skupina ale byla odhalena. Hovorkovi se dařilo dlouho skrývat, a snažil si zajistit únik do zahraničí. „StB ovšem vypátrala jednu z mrtvých schránek, do níž umístila vzkaz se žádostí o setkání se spojkou kvůli projednání důležité věci. Tuto schránku obsluhoval pečecký římskokatolický kněz František Vágner, který se na schůzku 1. prosince ve 22 hodin dostavil v doprovodu Štěpána Hovorky. Okolí bylo obklíčeno ozbrojenými příslušníky StB a v následné přestřelce byl Štěpán Hovorka zabit. František Vágner s velkým štěstím unikl, a díky řadě obětavých lidí se mu nakonec podařilo odejít do exilu,“ líčí poslední chvíle Hovorkova života historik Michal Louč.

Více o projektu:

Projekt Poslední adresa je inspirován německým památníkem obětí holokaustu a jeho Kameny zmizelých, které připomínají oběti holokaustu. Nenápadné tabulky připomínají osudy často zapomenutých obětí komunistického režimu, konkrétních lidí, kteří byli po vykonstruovaných procesech popraveni nebo zemřeli ve vazbě či vězení. Na místo jejich posledního bydliště je instalována kovová pamětní tabulka. Mottem projektu je: Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka.