Regionální osobnosti města Zlína


František Bartoš Katalogizační lístekWikipedie

* 16. 3. 1837 Zlín-Mladcová
† 11. 6. 1906 Zlín-Mladcová

Pedagog, jazykovědec, etnograf. Významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního života na Moravě.

Podrobný životopis, bibliografii díla, sekundární literatury a mnoho dalších informací najdete na webu o Františku Bartošovi – www.frantisekbartos.cz.


Jan Antonín Baťa Katalogizační lístekWikipedie

* 7. 3. 1898 Uherské Hradiště
† 23. 8. 1965 Sao Paolo (Brazílie)

Podnikatel. Nevlastní bratr Tomáše Bati. Po jeho tragické smrti v roce 1932 se ujal řízení celého závodu. V červnu 1939 odešel do exilu do USA a v roce 1941 do Brazílie. V roce 1947 byl odsouzen Národním soudem za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Rozsudek byl zrušen v roce 2007 a jeho jméno bylo očištěno. Je autorem publikací Spolupráce, Za obchodem kolem světa, Budujme stát pro 40 000 000 lidí atd.

Odkazy


Tomáš Baťa Katalogizační lístekWikipedie

* 3. 4. 1876 Zlín
† 12. 7. 1932 Otrokovice

Průmyslník. Spolu se svými sourozenci založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnický závod, po bratrově smrti v roce 1908 se stal jeho jediným vlastníkem. V roce 1931 přeměnil podnik na akciovou společnost budující další podniky doma i v zahraničí. Proslavil se aplikací nejnovějších amerických podnikatelských aktivit (fordismu, taylorismu apod.). Zasloužil se mimořádně o rozvoj města Zlína, kde byl v letech 1923–1932 starostou. Zahynul při letecké havárii v Otrokovicích 12. 7. 1932.

Odkazy


František Lydie Gahura Katalogizační lístekWikipedie

* 10. 10. 1891 Zlín
† 15. 9. 1958 Brno

Architekt, urbanista, sochař. Výrazná osobnost zlínské meziválečné architektury. Studoval u profesorů Josipa Plečnika a Jana Kotěry. Podle jeho projektu byla realizována stavba zlínské radnice (1923). V letech 1924–1933 byl zaměstnán ve stavební kanceláři firmy Baťa. V polovině dvacátých let projektoval první průmyslové budovy s železobetonovou konstrukcí pro firmu Baťa. V letech 1930–1932 zpracoval plán Velkého Zlína pro 100 000 obyvatel, podle něhož se téměř dvacet let stavělo. Od roku 1933 do roku 1946 působil jako první městský architekt Zlína. Jeho jméno je spojeno s Masarykovou pokusnou měšťanskou školou (1928), obchodním domem (1931) a Velkým kinem (1933), Památníkem Tomáše Bati (1933, dnešní Dům umění). V letech 1946–1949 byl zaměstnán na Zemském národním výboru v Brně jako zemský plánovatel pro Moravu a Slezsko. V roce 1949 byl nucen jako jeden z blízkých spolupracovníků Baťovy rodiny opustit Zlín. V letech 1949–1951 pracoval ve Výzkumném ústavu architektury v Brně jako kreslič. K jeho sochařským dílům patří řada portrétních bust významných osobností, např. Tomáše Bati, Jana Amose Komenského, Františka Bartoše.

Odkazy


Jiří Hanzelka Katalogizační lístekWikipedie

* 24. 12. 1920 Štramberk
† 15. 2. 2003

Miroslav Zikmund Katalogizační lístekWikipedie

* 14. 2. 1919 Plzeň

Nejslavnější dvojice českých cestovatelů. Vydali řadu cestopisných próz a v mnoha časopisech uveřejnili cestopisné reportáže. Jsou také autory čtyř celovečerních a 147 krátkometrážních filmů. Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně věnovali cestovatelé svůj rozsáhlý archiv a na jeho základě zde vznikla stálá expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, která je souhrnem jejich poznatků z cest s množstvím dokumentů a fotografií. Z díla: Afrika snů a skutečnosti, Afrika kolem Tatry, Jižní Amerikou, Tam za řekou je Argentina, Za lovci lebek, Přes Kordillery, Mezi dvěma oceány, Obrácený půlměsíc, Tisíc a dvě noci, Světadíl pod Himalájem, Zvláštní zpráva č. 4, Cejlon ráj bez andělů, Život snů a skutečnosti, Velké vody Iguazú. Samostatně vydal Miroslav Zikmund publikaci Modrý Mauritius …a přece Austrálie!, a v roce 2002 ve spolupráci s Petrem Horským a Miroslavem Náplavou knihu Sloni žijí do sta let. Miroslav Zikmund i Jiří Hanzelka jsou nositeli Ceny města Zlína.

Odkazy


Vladimír Karfík Katalogizační lístekWikipedie

* 26. 10. 1901 Idrija (Slovinsko)
† 6. 6. 1996 Brno

Světově uznávaný architekt. Je označován za tvůrce zlínského funkcionalismu. Po studiích na ČVUT v Praze pracoval v letech 1925–1926 u Le Corbusiera v Paříži. V roce 1930 nastoupil jako vedoucí projektant u firmy Baťa, kde působil do roku 1946. Je autorem cele řady staveb v ČR i v zahraničí, ve Zlíně např. hotelu Moskva (společně s Miroslavem Lorencem 1931), evangelického kostela (1935), základní školy na Zálešné (1935), několika rodinných domů včetně vlastního (1935), 21. budovy Baťových závodů (1936–1938), obytných domů (Zalešná, Obeciny), dále Společenského domu v Otrokovicích (1933–1936) aj. Mimo Zlín navrhl např. obchodní domy v Bratislavě, Amsterodamu, Borově v Chorvatsku, Liberci, výstavní pavilony v Praze, Bruselu a Paříži, budovy různých univerzit v Bratislavě atd. Přednášel a projektoval v USA, Rusku, Polsku, Jugoslávii a v dalších zemích. Od roku 1985 byl čestným členem Amerického institutu architektů. Za svou činnost pro Zlín je prvním nositelem Ceny města Zlína (1993).

Odkazy


Zdeněk Kovář Katalogizační lístekWikipedie

* 26. 1. 1917 Vsetín
† 21. 6. 2004

Sochař, designér a pedagog. V letech 1939–1944 studoval na Škole umění ve Zlíně u profesora Vincence Makovského. V roce 1947 založil a vedl na zlínské Škole umění obor tvarování strojů a nástrojů. V roce 1961 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Autor řady sochařských děl (ve Zlíně např. socha Niké před sportovní halou Novesta).

Odkazy


Miroslav Lorenc Katalogizační lístekWikipedie

* 9. 6. 1896 Holešov
† 11. 2. 1943 Vratislav (Polsko)

Architekt. Za války byl jako velitel odbojové skupiny Obrana národa na Zlínsku zatčen a ve Vratislavi popraven. V roce 1922 začal studovat  architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jana Kotěry, později Josefa Gočára. V letech 1924–1930 pracoval v ateliérech předních pražských architektů. V letech 1930–1932 působil ve stavební kanceláři firmy Baťa ve Zlíně, od roku 1933 do zatčení v roce 1940 byl samostatným architektem ve Zlíně. Nejzávažnějšími pracemi jeho baťovského období jsou dva projekty: Společenský dům ve Zlíně (s Vladimírem Karfíkem) a Velké kino (1932 – odmítnuto). Je autorem četných obytných, občanských a výrobních budov ve Zlíně a okolí. Rozvíjel ve zlínském prostředí podněty tzv. internacionálního stylu, zejména jeho corbusierovského pojetí. Realizoval v krátkém období před tragickou smrtí na 50 objektů, hlavně rodinných vil a činžovních domů. K nejvýznamnějším patří: dům Fr. Javorského 1932, kavárna A. Minaříkové 1938, útulek pro přestárlé 1938, dva činžovní domy z let 1940–1941 (na dnešní Lorencově ulici ve Zlíně), spořitelna a škola v Napajedlích, kasárna v Holešově.


Vincenc Makovský Katalogizační lístekWikipedie

* 3. 6. 1900 Nové Město na Moravě
† 28. 12. 1966 Brno

Sochař, designér, scénograf, vysokoškolský pedagog. Byl spoluzakladatelem zlínské Školy umění, působil v ní v letech 1939–1945. Zabýval se průmyslovým designem, byl prvním českým výtvarným umělcem, jenž spolupracoval s konstruktéry na tvarovém a ergonomickém řešení stroje. Proslul surrealistickou plastikou i monumentální sochařskou tvorbou. Jeho nejznámějšími díly jsou pomníky – podobizny historických osobností, např. J. A. Komenského. Ve Zlíně vytvořil řadu sochařských děl, jeho Partyzána je možné zhlédnout v Komenského sadu ve Zlíně.

Odkazy


Karel Pavlištík Katalogizační lístekWikipedie

* 12. 3. 1931 Uherský Brod
† 7. 12. 2018 Zlín

Etnograf, folklorista. Absolvoval etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1956–1960). Byl programovým tajemníkem Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice. Působil v Armádním uměleckém souboru (1953–1962) a v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně (1962–1970), odkud byl v době normalizace vyhozen. Poté byl zaměstnán v JZD Lukov (1971–1989), nejprve jako dělník, posléze v úseku sociálních a kulturních služeb jako vedoucí valašského souboru Kašava. V době normalizace byl nucen publikovat pod jinými jmény. Do Muzea jihovýchodní Moravy se mohl vrátit až v 90. letech a spolupracoval s ním až do své smrti, vytvořil např. námět a scénář expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly“. Působil jako choreograf souboru Vesna ve Zlíně (1965–1968), umělecký vedoucí Vonice (1967–1974) a jako vedoucí dětského souboru Vonička. Spolupracoval s folklorními soubory Hradišťan, Olšava, Rusava, Světlovan, Rozmarýn ad. Byl nositel Ceny města Zlína (1994). V roce 2001 mu byla udělena Cena za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru. V roce 2005 získal cenu PRO AMICIS MUSAE za významný, dlouholetý a mimořádný přínos do oblasti kulturního rozvoje regionu.

Odkazy


Karel Stloukal Katalogizační lístekWikipedie

* 2. 11. 1887 Zlín
† 19. 11. 1957 Praha

Historik, profesor Univerzity Karlovy v Praze, předseda Československé společnosti historické. Pracoval jako archivář Národního muzea, působil jako profesor světových dějin. Jeho první literární práce je věnována historii rodného města. Dlouhá léta spravoval zlínský městský archiv, spolupracoval při zakládání muzea a sbíral materiál k dějinám města. V letech 1940–1941 vycházelo na pokračování v časopise Zlín Svědectví zlínské minulosti, ve sborníku Duchovní kultura zlínské oblasti vyšly Přehledné dějiny Zlína, v Časopise Matice moravské v roce 1947 Dva problémy z městských dějin moravských. K výročí povýšení Zlína na město vydal publikaci 550 let města Zlína (1947). V římským archivech zpracoval dokumenty pro edici Monumenta Vaticana. Z jeho písemné pozůstalosti byla v roce 1987 otištěna část jeho pamětí, zachycující jeho dětství, prožité ve Zlíně.

Odkazy


Tom Stoppard (vlastním jménem Tomáš Straussler) Katalogizační lístekWikipedie

* 3. 7. 1937 Zlín

Dramatik, spisovatel, žije ve Velké Británii. V češtině vyšla jeho hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1968). Městské divadlo Zlín uvedlo v sezoně 1990-91 jeho hru Jsem volný jak ten pták a pražské Divadlo komedie jeho divadelní hru Arkádie. V normalizačních letech podporoval český disent, od roku 1984 je českým nezávislým tvůrcům udělována rovněž Cena Toma Stopparda za významné básnické, prozaické nebo esejistické dílo. Spolupodílel se na filmovém scénáři Zamilovaný Shakespeare (1998), za který získal cenu americké filmové akademie Oscar. Je nositelem Řádu Britského Impéria, roku 1997 byl pasován královnou Alžbětou II. do rytířského stavu a roku 2000 se mu dostalo i nejvyššího osobního ocenění Order of Merit.

Odkazy


Hermína Týrlová Katalogizační lístekWikipedie

* 11. 12. 1900 Březové Hory
† 3. 5. 1993 Zlín

Výtvarnice, scenáristka a režisérka. Je považována za spoluzakladatelku českého animovaného filmu. Natočila více než padesát animovaných filmů, v nichž dokázala originálním způsobem oživit různorodý netradiční materiál, např. textil, vlnu, korálky, vizovické pečivo. V roce 1942 vytvořila ve Zlíně první československý loutkový film Ferda Mravenec, o čtyři léta později proslulou Vzpouru hraček, která zvítězila na mezinárodních festivalech v Benátkách, Cannes a Bruselu. Do historie světového animovaného filmu se zapsala i dalšími snímky – Ukolébavka, Nepovedený panáček, pohádkami Zlatovláska, Míček Flíček, Pasáček vepřů.

Odkazy


Ludvík Vaculík Katalogizační lístekWikipedie

* 23. 7. 1926 Brumov-Bylnice
† 6. 6. 2015 Praha

Prozaik, fejetonista, publicista, rozhlasový redaktor. Pracoval jako dělník v Baťových závodech. Vystudoval Baťovu odbornou dvouletou obuvnickou školu, v letech 1944–1946 studoval na zlínské obchodní akademii pro zahraniční obchod. V roce 1963 vyšel jeho první román Rušný dům z prostředí učňovských internátů. Z díla: Sekera, Morčata, Jaro je tady, Český snář, Srpnový rok, Jak se dělá chlapec, Milí spolužáci, Nepaměti, Cesta na Praděd, Poslední slovo, Polepšené pěsničky, Hodiny klavíru. Je autorem známého textu Dva tisíce slov (1968). V době normalizace vycházela jeho díla pouze v samizdatu. Za svou tvorbu obdržel např. Cenu George Orwella či Cenu Egona Hostovského.

Odkazy


Otto Wichterle Katalogizační lístekWikipedie

* 27. 10. 1913 Prostějov
†18. 8. 1998 Stražisko
Vědec, chemik, vynálezce, spisovatel. Je považován za průkopníka moderní chemické disciplíny – makromolekulární chemie. Po uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939 nastoupil u firmy Baťa. Po válce se stal jedním ze tří děkanů nově zřízené Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. K jeho největším vynálezům patří výroba kontaktních čoček. V roce 1959 inicioval založení Ústavu makromolekulární chemie, jehož se stal prvním ředitelem. V roce 1990 byl jmenován předsedou Československé akademie věd. Za svůj mimořádný přínos k rozvoji naší vědy se stal nositelem četných domácích i zahraničních vyznamenání. Byl čestným doktorem předních univerzit. Napsal také autobiografickou knihu s názvem Vzpomínky.

Odkazy


Emil Zátopek Katalogizační lístekWikipedie

* 19. 9. 1922 Kopřivnice
† 21. 11. 2000 Praha
Sportovec, lehký atlet, olympijský vítěz. Jako patnáctiletý nastoupil do firmy Baťa, kde zvítězil v tradičním běhu Zlínem v roce 1941, který se stal začátkem jeho sportovní kariéry. Ta trvala až do začátku roku 1958. Osmnáctkrát překonal světové rekordy na tratích od 5 km až po 15 mil a 30 km. Na olympijských hrách získal čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili na 5 a 10 km, v maratonu byl trojnásobným mistrem Evropy. V roce 1957 se zúčastnil zlínského běhu Přes valašské kotáry, v roce 1958 zvítězil na mezinárodním přespolním běhu ve španělském San Sebastianu. V roce 1975 mu jako prvnímu českému sportovci byla Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO udělena Cena Pierra de Coubertina. V roce svých 75. narozenin zvítězil v anketě O nejlepšího sportovce století města Zlína.

Odkazy


Karel Zeman Katalogizační lístekWikipedie

* 3. 11. 1910 Ostroměř
† 5. 4. 1989 Zlín

Filmový režisér, výtvarník, scénárista. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu. Největší ohlas získaly jeho filmy kombinující živé herce a reálné interiéry či exteriéry s trikovými záběry, jako dnes již legendární Cesta do pravěku (spolupráce s Josefem Augustou a Zdeňkem Burianem), Vynález zkázy, Baron Prášil, Bláznova kronika, Ukradená vzducholoď a Na kometě. Úspěšné byly také jeho animované filmy Vánoční sen, Inspirace, Podkova pro štěstí, Král Lávra nebo Pohádky tisíce a jedné noci.

Odkazy


Miroslav Zikmund

Viz Jiří Hanzelka.

Poslední změna: 10.12.2018